Příběhy klientů

Klub Jahoda

Terka, 10 let:
„Mám ráda Stmívání, už jsem viděla všechny filmy a teď bych si chtěla přečíst knížky. Holky říkají, že jsou lepší než film a stejně musíme mít do školy čtenářský deník. Přála jsem si je k Vánocům, ale ani jeden díl jsem nedostala. Máma říkala, že jsou ty knížky moc drahý. Poslala mě do knihovny. Máme jí ve škole, ale tam jsou všechny díly půjčený. Kamarádka mi řekla, že je tu ještě nějaká jiná knihovna, ale já jsem nevěděla kde. V Jahodě se mě už zase ptali, zda není něco, s čím mi mohou pomoct a tak jsem nadhodila tohle. Našli jsme spolu nejbližší pobočku Městské knihovny, vytiskli mi přihlášku a ukázali mi, jak se tam hledají knížky. Protože průkazka do knihovny byla zadarmo, tak proti tomu máma nic neměla a já už dočítám druhý díl. A fakt to není špatný.“

Tonda, 8 let:
„Moc jsem se těšil, až skončí škola a budou prázdniny a budeme s klukama běhat venku. A pak jsem ale zjistil, že všichni jedou někam pryč a já tu zůstanu na sídlišti zase sám. Můj nejlepší kamarád se hodně těšil na tábor a plánoval, co tam budou dělat. Taky bych chtěl hrát hry v lese a chodit se koupat. Zeptal jsem se doma, jestli bych nemohl jet taky. Táta ale teď zrovna nemá práci a tak na tenhle tábor nemáme peníze. O nějakém táboře ale mluvili i v Jahodě a tak jsem si vzal domů přihlášku, protože říkali, že to nestojí moc. Cena se líbila i našim a 300 Kč se doma našlo. A já jsem si mohl hrát na cestovatele a na týden vypadnout z Čerňáku.“

T. J., 12 let:
„Začala jsem teď chodit na druhý stupeň ZŠ a je to pěkný vopruz. Na každý předmět máme jiného učitele, vykládají hrozně rychle a pořád po nás chtějí nějaké úkoly a referáty. Nikdy nevím, kdy mě budou chtít vyzkoušet, musím se pořád učit a do toho píšeme spoustu testů. Za každou blbou známku mi máma nadává, ale když se chci doma učit, tak musím hlídat malého bráchu. Několikrát jsem na písemky nešla, abych zase nedostala blbou známku a máma kvůli mně zase nebyla naštvaná. Jenže to se moc nepovedlo a teď moje známky řeší nejen ve škole, ale i na sociálce. Sociální pracovnice nám doporučila Jahodu, že tam i doučují. Už jsem tam párkrát byla, pomohli mi i s referátama a vypadá to, že výzo nebude nakonec tak tragický.“

Klub Džagoda

Veronika Turecká:
„Do Jahody i Džagody docházím jako klient už 12 let. Provází mě prakticky celým mým životem. Pomáhá mi nalézt správnou cestu a často také sebe samou. Dnešní svět je těžký a zlý a každé světlo, dobro i malá radost, kterou vám někdo udělá je vzácností a Jahoda i Džagoda dělají radost každý den, jsou světlem mnoha dětských srdcí a šíří kolem sebe dobro, které vám dodává sílu měnit svět k lepšímu.
Jahoda a Džagoda nejsou kluby proto, aby se mladý člověk na pár hodin „zašil“. Je to rodina, přátelství na celý život, lidé, kteří vám pomohou ve chvílích, kdy ztrácíte víru v lepší zítřky. Jeto domov a místo, které vám dává pocit bezpečí, motivaci a inspiraci pro vše co děláte. Jahoda a Džagoda je místo, kde víte, že nejste sám. Místo, ze kterého odcházíte jako někdo nový, s úsměvem na rtech a radostí z maličkostí. Život mě častokrát sváděl na špatné cesty a nebýt Jahody, Džagody a všech těch skvělých lidí, tak upřímně nevím kým bych dnes byla.„
Veronika složila v květnu 2014 úspěšně maturitu a stěhuje se za novým životem.

Terénní program

Jirka, 20 let: „Honzu a další dva teréňáky (Jahody) znám asi dva a půl roku. Zpočátku jsem se s nimi potkával a moc jsme si nepovídali. Vždy mi chvíli trvá, než někomu začnu důvěřovat. S teréňákama jsem se začal víc bavit až asi po půl roce, kdy jsem se přesvědčil, že jim mohu věřit.
Pak jsme se začali hodně bavit o konci učňáku – měl jsem obavy, že neudělám závěrečky – často jsme toto téma probírali s Honzou. Povídání mne uklidňovalo a navíc jsem občas obdržel třeba návod, jak se učit. Plánovali jsme společně i doučování. Průběžně s tím přišly i holky a starosti s nimi. Víc jak rok jsme se bavili na toto téma, jak být jimi přijímán, jak se nenechat využívat, jak třeba umět říct i dost, když už to dál nešlo. No a po škole přišly starosti s prací – před tím jsem nevěděl věci ohledně pracovní smlouvy (například, že zaměstnavatel mi opravdu nemůže dát práci na zkušební dobu bez smlouvy), spolupráce s úřadem práce (že to není jen vopruz, ale že mě můžou podpořit alespoň hrazení zdravotka) nebo i tím, jak správně ukončit pracovní poměr.
Dneska... půl roku jsem bydlel se svou přítelkyní, kterou mám rád, byt její mámy byl ale malý, tak jsem se přestěhoval, ale stále jsme spolu a dál plánujeme možnosti spolubydlení. Mám práci v oboru, která mne baví (už žádné securitky).
Za dva a půl roku, co jsem se znal s teréňákama jsem prošel kus cesty (ukončil jsem školu, našel si přítelkyni, kterou mám rád, držím si práci) a nabral zkušenosti a už jasně můžu říct, že jen tak „nešoupu nohama pod stolem“. Držte mi palce, ať mi to vydrží!“

Podpořte nás

číslo sbírkového účtu organizace:
246139504/0300

Připojte se
k nám







Centrum Černý Most - hlavní partner Jahoda
Copyright © 2009-2016 Jahoda